Nejspíše jste zaregistrovali řadu novinových titulků na téma „vláda způsobila krizi důvěry“. Co ale může udělat kabinet a co by měli moudří politici proto, aby veřejnost začala opět vedení státu důvěřovat?
Vlády se střídají, politická reprezentace přichází a odchází. Stejně tak se mění i problémy, které musí vlády řešit. Pokud chce být jakákoli vláda schopna řešit problémy, potřebuje pro to nutně mít důvěru občanů.
Současná vláda svým přístupem k řešení koronavirové krize značnou část důvěry veřejnosti ztratila. Co může za této situace udělat pro to, aby ji obnovila? Co lze udělat pro obnovení důvěry ve vládnutí? Političtí „aktivisté“ a řada komentátorů by v tom měli jasno; odstoupit, vyměnit. To ale není řešení, kdokoli další by přišel na její místo, si problém důvěry přinese již sebou. Řešení je tedy spíše snažit se aktivně jednat.
Nechci a nebudu tento problém rozebírat politicky, ale pokusil jsem se na něj podívat pohledem konzultanta, ostatně vláda mnohokrát proklamovala, že hodlá řídit stát „jako firmu“, a tudíž jsou její ministři vlastně manažeři. Co bych tedy dělal pro obnovení důvěry ve vedení firmy, tedy vládnutí?
Prvním krokem by byla revize stávajících rozhodnutí, konkrétně mám na mysli „protivirová“ omezení. Exekutivním rozhodnutím bych je zredukoval na to minimum, které lze snadno vymáhat a které přináší co nejvyšší doložitelný účinek. Toto rozhodnutí je potřeba provést jako první a relativně rychle, protože právě chaotická, z pohledu veřejnosti nesmysluplná a mnoho nezamýšlených důsledků mající (co je to se dozvíte v tomto videu) opatření, jsou základem snížené důvěry.
Druhým krokem by bylo nastavení jednotné komunikace směrem k občanům. Je potřeba mít jednu, důvěryhodnou, veskrze pozitivní osobnost, která bude za vládu komunikovat její klíčová rozhodnutí. Není potřeba bát se na tuto pozici umístit zcela nového člověka, není však vyloučeno, aby to byl někdo ze stávajících ministrů. Chytrým tahem by bylo přibrat do pozice komunikátora představitele opozice.
Dalším krokem je nastavení jednoduchých a nepřekročitelných „pravidel hry“. Není důležité, že nevím, kdy udělám to či ono rozhodnutí, ale občané potřebují vědět za jakých okolností ho provedu. Vláda by měla nastavit jasná pravidla, podle kterých bude fungovat, a ta následně striktně dodržovat a neměnit.
Posledním, a zdaleka nejdůležitějším, je pozitivní narativum. Nejen veškerá komunikace, ale i rozhodování by se mělo nést v pozitivním duchu: co děláme, k čemu směřujeme, proč to děláme právě takto. U důležitých rozhodnutí, která se dotýkají života občanů, je důležité argumentovat. Rozhodnutí jsme udělali z těchto důvodů a očekáváme tyto výsledky.
Kroků by mohlo být více, ale tyto jsou zcela minimální a nezbytné. Jejich cílem není se občanům zalíbit, ale ukázat, že vím, co dělám, a že se držím svých vlastních pravidel, která jsou nadto srozumitelná pro všechny, kterých se dotýkají. O konkrétních bodech je možné samozřejmě vždy jednat, stejně tak ne každý politik se bude líbit každému, ale transparentnost a předvídatelnost jsou nezbytným minimem pro řešení krize důvěry, a to ať už ve firmě, nebo ve státu. Pokud chce česká vláda obnovit důvěru ve své vládnutí u veřejnosti, měla by se vydat tímto směrem. Kdo konkrétně v ni sedí je podružné.
