Fetování koronaviru

Jste závislí? Pravděpodobně mi odpovíte, že ne. Přitom je dost možné, že ano. Úplně stačí, když pravidelně sledujete grafy nakažených.

Že se člověk může stát závislým na alkoholu nebo na drogách je věc, kterou chápeme všichni. Že předmětem závislosti mohou být i věci typu čokoláda, pochutiny, nebo třeba větrové bonbony,  dobře ví ten, kdo měl tu smůlu, že se mu tato závislost přihodila. Že z pohledu duševního zdraví nejsou právě šťastné některé technologie, zvláště pak sociální sítě v mobilních aplikacích, je věc, o které se dlouho mluví, ale kterou si příliš nepřipouštíme. Víte ale, že fetovat lze i koronavirus? A že ho už dost možná delší dobu pravidelně a ve stoupajících dávkách užíváte?

Samozřejmě to nemyslím doslova. Nefetujete totiž virus samotný, ale pouze informace o něm. Jste na nich závisí. Stačí si odpovědět na jednoduchou otázku:

Sledujete pravidelně počty nakažených?  Každý den? I několikrát? Zapisujete si je? Láká a současně vás děsí toto:  

Vybral jsem si ČT24, ale podobné je to s ostatními médií. Strohé, opakující se zprávy, které uvádějí čísla včetně jejich trendu; počet nakažených, respektive informaci o tom, že tam či onde došlo k „novému rekordu“ a že „krize stoupá“. Každý den nový „milník“, každý den nový horror. Občas se okoření údajem typu „počet pozitivních testů“, nebo nějakým podobným. Stále totéž, stále dokola, v různých podobách, pod různými logy.

Žádný z těchto údajů ve skutečnosti nepotřebujeme, tato čísla neříkají nic.  Z věcného hlediska je důležité to, kolik lidí je ve skutečnosti nemocných, kolik z nich představuje rizikovou populaci, jaká je skutečná závažnost, jak je vytížený zdravotní systém.

Neustálé opakování jednoho údaje v pravidelných intervalech vytváří tzv. signální závislost. Lidé, které postihuje, mají tendenci tyto údaje neustále vyhledávat a kontrolovat. Znovu a znovu je hledají a chtějí znovu a znovu vidět. Odměnou, kterou za to dostávají, je další nový rekord, další nový horror. Je to v podstatě biologický proces sebestimulace strachem s tím, že čím více se stimulujeme, tím stoupá potřeba po dávce a zejména po pravidelnosti. Média nám ji ráda naplní.

Je vlastně jedno, co je obsahem těchto informací. Před tím, než přišel koronavirus, se takto nabízely údaje o burze, možná pamatujete na paniku z „klesajících grafů“, které jsme kontrolovali i několikrát denně v očekávání apokalypsy. Až koronavirus přejde, bude se stejným způsobem informovat o libovolném jiném údaji. Třeba intenzitě skvrn na Slunci. Princip je stále stejný. Každý den o kousek větší hrůza, každý den nový rekord, stejné, nic neznamenající číslo.

Dá se toho zbavit? Jistě. Je třeba přestat informaci, která závislost vyvolává, sledovat, zcela se od ní izolovat. Případně ji vidět jen a pouze v souvislostech a nanejvýše jednou za dva dny. 

Masová média vyvolávání signální závislosti využívají, aby přilákala a udržela pozornost diváků. Podle mého názoru je to neférová taktika, i když novináři takto informují často proto, že jsou na těchto údajích sami závislí. V každém případě jejich publikum dnes fetuje koronavirus. A za pár měsíců bude stejným způsobem fetovat třeba propad akcií nebo růst státního dluhu. Stačí, aby to bylo číslo, které se mění, lze je každý den aktualizovat a má trend.

Pokud byste se rádi o tom, jak fungují média a co vede k tomu, že se chovají tak, jak se chovají, dozvěděli více, a nebojíte se složitějšího textu, doporučuji podívat se na něco z díla Denise McQuaila.